• Kriminalitu zastavit nedokážeme.


  • Pomáhat jejím obětem však umíme,

  • již 33 let!

Z tisku: „Proboha, ať už mi dá pokoj!“

Z tisku: „Proboha, ať už mi dá pokoj!“

MF Dnes, Praha - Lidé v okolí si často vůbec ničeho nevšimnou, ale ten, koho se to týká, zažívá psychický teror. Násilník oběť bombarduje maily a esemeskami, je jí neustále v patách, nenechá ji v klidu ani den.
Případů takového nebezpečného pronásledování, takzvaného stalkingu, v Česku přibylo.

A nikdy není jasné, zda to neskončí fyzickým útokem. Jako v nedávném případě zavražděné třiatřicetileté ženy z Prahy. Rok a půl ji pronásledoval bývalý kolega. I když se několikrát obrátila na policii, nezachránilo ji to. Letos v červenci ji ubil baseballovou pálkou.

Ministerstvo spravedlnosti a odborníci, kteří pomáhají obětem zločinů, se shodují, že je potřeba zakročit. Neshodnou se však v tom, jakým způsobem to udělat. Podle ministerstva obětem stalkingu pomůže nový trestní řád, který začne platit patrně od roku 2010. „Soudce bude moci zakázat násilníkovi kontaktovat oběť nebo se k ní přiblížit v rámci předběžných opatření,“ říká mluvčí resortu Zuzana Kuncová. Bylo by to tedy ještě před vynesením konečného rozsudku.

Lidé z organizace Bílý kruh bezpečí však namítají, že stalking by měl být prohlášen za trestný čin. „Pronásledování se týká až deseti procent lidí a ve dvou procentech z toho dojde k vraždě. Pokud to nebude trestný čin, nejsou oběti chráněny,“ uvádí prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová.

Autor: Lucie Frydecká, MF Dnes, 23.10.2007

 

Zkusila všechno, ale stejně ji zabil
JAK NA SLÍDILY? Až každý desátý člověk je podle odhadů obětí nebezpečného pronásledování někým ze svého okolí. Odborníci upozorňují, že nynější zákony na tyto násilníky neplatí. Navrhují, aby se takové obtěžování stalo novým trestným činem. Politici s tím váhají.

Praha - Ten případ možná nemusel dopadnout tragicky. Třiatřicetiletou Michaelu Maličkou zabil její kolega z práce po několikaměsíčním pronásledování. Mladá žena nechtěla mít se spolupracovníkem intimní vztah, ale Petr Drápal nebyl schopný se s tím smířit. Psal jí maily, posílal dárky. Nezabíralo to, tak jí začal vyhrožovat. Poškozoval její auto, podle svědectví kolegyň plival ženě do obličeje.

Michaela se obrátila na policii. Násilník pak od soudu odešel s podmínkou a 200 hodin veřejně prospěšných prací.

Na jeho záměru bývalou spolupracovnici zabít to však nezměnilo nic. Letos 16. července si na ni počkal před jejím bydlištěm a umlátil ji baseballovou pálkou. Přesně jak čtrnáct dní předem avizoval. „Šlo o typické pronásledování, tedy stalking,“ říká o případu policejní psycholožka Ludmila Čírtková.

Ale zatímco například v Rakousku nebo v Německu je stalking považovaný za trestný čin, u nás tomu tak zatím není. Odborníci volají po změně a sdružení Bílý kruh bezpečí dokonce poslal příslušný návrh ministerstvu spravedlnosti.

Mohla Michaela žít?

Zpětně se to těžko posuzuje, ale kdyby zákon proti slídění, jaký mají v sousedních zemích, platil i u nás, Michaela Maličká by měla větší šanci svému pronásledovateli uniknout. Důkazů, že jde o stalking, nasbírala Michaela spoustu, ale nebylo jí to k ničemu. Pokud by podle Ludmily Čírtkové byl stalking uznán za trestný čin, dostal by se násilník dříve do rukou odborníků, kteří by posoudili jeho psychický stav. A hlavně by ho dostali z blízkosti oběti.

„Analýza tohoto případu vede k jasnému závěru. Všechny právní možnosti k ochraně oběti podle stávajícího trestního zákoníku byly vyčerpány, zachránit její život však nepomohly,“ říká Petra Vitoušová, prezidentka Bílého kruhu bezpečí, který obětem trestných činů pomáhá. Právě její organizace usiluje o to, aby se ze slídění stal trestný čin.

O nebezpečném pronásledování se začalo mluvit na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ve Spojených státech tehdy posedlý obdivovatel zavraždil mladou herečku ve dveřích jejího domu.

Ve stejné době se staly další tři tragédie, kdy muži usmrtili partnerky po rozchodu. To iniciovalo vznik speciálního policejního útvaru v Los Angeles, který se soustřeďuje na vyhrožování a pronásledování. „Ročně zpracovávají na 200 případů,“ uvádí Ludmila Čírtková.

Ministerstvo spravedlnosti zatím necítí potřebu stalking označit za trestný čin. „Ale předběžná opatření, která zavede nový trestní řád, na problematiku nebezpečného pronásledování reagují,“ říká mluvčí úřadu Jakub Stadler. Soudce bude moci zakázat násilníkovi kontaktovat osobu ještě dříve, než padne rozsudek.

Z bytu už muselo 665 lidí

Nabízí se zde paralela se zákonem o domácím násilí, který politici také dlouho odmítali. Ten do našeho právního řádu od letošního roku zavedl novinku: možnost vykázání násilné osoby z bytu na deset dní.

Kritikům nového opatření se nelíbila zneužitelnost zákona a také to, že dává velké pravomoci do rukou policie, která o „odchodu“ tyrana z domácnosti rozhoduje.

„Stavěli se k tomu velmi zamítavě, ale nakonec se ukázalo, že je zákon účinný,“ upozorňuje Petra Vitoušová. Minulý týden na mezinárodní konferenci v Bratislavě českou legislativu vyzdvihli slovenští policisté. „Je propracovanější a pomáhá policistům. Snad se vykázání dostane i do našich zákonů,“ řekla Marta Bujňáková z Policejního prezidia Slovenské republiky.

Za uplynulých devět měsíců, kdy zákon platí, bylo vykázáno 660 mužů a 5 žen. V některých případech však ani nový zákon nepomohl. Například v pátek dostal Radek Chaloupka z Broumova-Rožmitálu desetiletý trest za to, že v červnu ubodal svou manželku. Policie ho z bytu vykázala, on si na manželku počkal na ulici.

Jedna z žen, která se o týrání nebojí veřejně promluvit, je přesvědčená, že stát pro oběti domácího násilí nedělá dost. „Vykázání je skvělá věc, ale pořád neřeší základní problém. Spousta žen nemůže od násilného manžela odejít, protože nemá žádné finanční prostředky,“ říká zpěvačka Eva Hurychová. A dodává: „Ve vyspělých státech musí rozvádějící se partner zajistit stejnou životní úroveň manželce i původní rodině. To tady chybí,“ říká žena, která peklo, jež doma prožívala, tajila 16 let.

***

* Domácí násilí

Od 1. ledna do 30. září policie z domu vykázala 665 násilníků – z toho 660 mužů a 5 žen. Násilí nebo vykázání přihlíželo 773 dětí. Celkem ochránila policie vykázáním 1 462 obětí (partnerů násilníka či dětí). Násilník a oběť žili nejčastěji v manželství – v 373 případech. Ve 151 případech spolu žili v nesezdaném svazku. Ve 102 rodinách domácí násilí provázelo mezigenerační střet. Týraným byl například někdo z prarodičů. Policie také zaznamenala jedenačtyřicetkrát domácí násilí mezi rozvedenými manžely. Zbytek kauz tvoří například sourozenci.

Domácí násilí podle krajů (počet případů na 100 tisíc obyvatel):

Praha 4 

Střední Čechy 5 

Jižní Čechy 6 

Plzeňský kraj 2 

Ústecký kraj 6 

Liberecký kraj 6 

Královéhradecký kraj 5 

Pardubický kraj 10 

Vysočina 4 

Jižní Morava 6 

Olomoucký kraj 5 

Moravskoslezský kraj 13 

Zlínský kraj 7 

Pramen: Bílý kruh bezpečí



* Příběhy týraných

Terorizuje mě pomocí SMS „Po jedné dost ošklivé potyčce, při které došlo i na fyzické násilí, jsem se rozešla se svým mužem. Dceru mám u sebe. I když už se s ním dva měsíce nestýkám, pořád mi od něj chodí vulgární SMS. Píše mi třeba, že jsem „příšerná matka, která svoje dítě nakonec stejně zabije“. Snažím se to přejít, ale děje se to už skoro denně. Vyhrožuje mi také, že mě připraví o dítě, protože je víc jeho. Přitom jinak o dceru nejeví zájem.“ Lenka

Zbil mě do krve

„Žiji v německém Mnichově ve společné domácnosti s partnerem, který je o čtrnáct roků starší. Zpočátku jsme se měli moc rádi, pak se to změnilo. Když nastal konflikt, nikdo z nás nechtěl ustoupit. Jednou jsme se pohádali při jízdě autem. Když jsem si dovolila říct něco na adresu jeho bývalé ženy, co se mu nezdálo, udeřil mě do hlavy. Začala jsem krvácet a on mi vyhrožoval, že si najde moji rodinu, pokud ho udám. Pak mě sám odvezl do nemocnice. Za půl roku mě zbil znovu, když mi oznámil, že se k nám nastěhuje jeho bratr, a já protestovala. Zatím s ním žiji, nemám kam jinam jít.“ Vivi

Kontroluje každý můj krok

„Mám náladového, žárlivého a cholerického manžela. Kontroluje, s kým se stýkám, a hlídá, jestli přicházím z práce včas. Dokáže se rozzuřit kvůli každé hlouposti. Když si chci jít někam sednout jednou za půl roku s kamarádkou, ztropí mi scénu. Podobně se chová i k našim dětem. Už jsem chtěla požádat o rozvod, ale vyhrožoval mi, že by mi pak na alimentech nezaplatil ani korunu.“ Leona

Vyhrožoval, že mi rozbije hlavu

„Můj vlastní syn mi nedávno vyhrožoval, že mi rozbije hlavu tyčí. Je pod vlivem mého bývalého manžela, se kterým jsem se sice rozvedla, ale pořád s ním žiji v jednom bytě. Exmanžel mě před synem pořád ponižuje, jeho stále rozmazluje. Nevím, co mám dělat. Přemýšlela jsem, že syna nechám žít s otcem, ale někdy mi syn o samotě říká, že by chtěl žít se mnou. Dítě, které jsem vychovala, už v něm nepoznávám.“ Zdena

Občas po mně něco hodí

„Když manžela rozzuřím, je schopen mě zmlátit nebo po mně hodit nějaký předmět. Mám na těle jizvy a podlitiny. Bohužel od něj nemohu odejít, protože s ním mám tři malé děti, které mám ráda, a mám strach, že bez něj bychom já a ony finančně nevyšly. Teď manželovi nejvíc vadí, když naše děti chtějí být u mých rodičů, protože on tchána a tchyni nenávidí. Uvažuji o rozvodu, ale mám strach, že se manžel bude mstít na dětech.“ Věra Příběhy čtenářek internetové psychologické poradny ona.idnes.cz

Autor: LUCIE FRYDECKÁ, MF Dnes, 23.10.2007

Napřed maily, pak facky
Psycholožka: Nejčastěji je pronásledovatelem bývalý partner

Praha - Zabránit všem tragédiím se nedá, ale to není podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové argument proti zákonu, který by měl chránit před nebezpečným pronásledováním. Je známa totiž řada případů, kdy pronásledování skončilo tragicky.

* Co vlastně znamená slovo „stalking“, kterým se ve světě označuje pronásledování?

Pochází z anglické lovecké terminologie a znamená uštvat kořist. Přesně tak stalkeři ke své oběti přistupují. Narušují jí soukromí a ubližují fyzicky.

* Kdo nejčastěji pronásleduje? Třeba odmítnutý nápadník?

V padesáti procentech případů je to bývalý partner. Ale může to být také kolega, soused nebo třeba obdivovatel celebrit. Podle statistik se v případech, kdy došlo k pronásledování, vyskytovalo předtím ve čtyřiceti až osmdesáti procentech také domácí násilí. Zatím však neumíme odhadnout, kdy přesně se domácí násilí překlopí do pronásledování. Každopádně je to rizikový faktor.

* Jak pronásledování vypadá?

Zpočátku jde zejména o telefonování, mailování, zasílání SMS zpráv, postávání v blízkosti oběti. To obvykle graduje až k fyzickému násilí. Nejdříve se projevuje poškozováním a ničením věcí, které jsou ve vlastnictví oběti. Časté jsou také útoky proti zvířecím mazlíčkům. Nakonec pronásledovatel fyzicky napadá i oběť či její blízké.

* Vybavujete si nějaký případ?

Ano, násilník vzal auto a najel jím do zahrady, kde seděla jeho oběť s dětmi a svými rodiči.

* Kdy by se oběť měla obrátit na policii?

Určitě v momentě, kdy začne mít intenzivní strach. To je vážný signál, že situace není normální. Pokud dochází ke stalkingu třeba na pracovišti, stačí občas, aby zasáhl zaměstnavatel. Násilníkovi někdy nedochází, že oběť může mít strach, a když s ním promluví autorita, nechá toho.

* Jsou známy i případy žen, které pronásledují muže?

Většina obětí stalkingu jsou ženy. Pronásledovatelky řadíme převážně do kategorie „nekompetentní nápadník“. To znamená, že si žena na základě letmého kontaktu vybájí vztah a pak třeba vidí v televizi reklamu na bydlení a sděluje to vyhlédnutému muži. Toho to sice obtěžuje, ale fyzické napadení tady nehrozí.

***

„Na policii by měla oběť jít, když začne mít strach.“

psycholožka Čírtková

Autor: LUCIE FRYDECKÁ, MF Dnes, 23.10.2007 

Představenstvo z.s. Bílý kruh bezpečí uděluje souhlas k užití a šíření materiálů umístěných na této stránce ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, za podmínek, že kopie budou využívány pouze k nekomerčním informačním účelům, dílo nebude nijak upravováno ani měněno, grafické prvky tvořící součást díla (grafy a tabulky) nebudou rozmnožovány a šířeny odděleně od souvisejícího textu a naopak. Na každé takto pořízené kopii tohoto díla bude viditelně uveden text: "Copyright Bílý kruh bezpečí, z.s."

Schváleno představenstvem Bílého kruhu bezpečí, z.s. dne 21.4.2009