Jak zlepšit pomoc obětem znásilnění

Praha, 21. února 2017 - U příležitosti Evropského dne obětí (22. 2.) otevřel Bílý kruh bezpečí diskusi k aktuálním potřebám obětí znásilnění, a to na semináři odborníků, který se uskutečnil ve spolupráci s ústavně právním výborem Poslanecké sněmovny. Do diskuse se zapojili psychologové, terapeuti, sexuologové, kriminalisté, vyšetřovatelé, státní zástupci, soudci, poslanci a představitelé pomáhajících nestátních organizací.

„Z rozhovorů, které jsem doposud měl možnost vést s osobami, které se staly oběťmi znásilnění, velmi dobře vím, že k oznámení znásilnění je třeba velké osobní odvahy (mj. se skličujícími pocity obav a výčitek, zda mi to bude někdo věřit, nebyla to hlavně moje chyba, a ta ostuda, ….) a odhodlání s tím něco udělat, zejména proto, aby se podařilo zabránit pachateli ublížit stejným způsobem někomu dalšímu,“ řekl na semináři JUDr. Milan Šimek, státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a dodal „případy z praxe potvrzují, že čím dříve se oběť někomu, zejména kompetentnímu, svěří, tím dříve a jednoznačněji se podaří věc objasnit a také se jí může dostat včas odborné pomoci na nezřídka dlouhé cestě, jak se s prožitým znásilněním či pokusem o znásilnění naučit žít.“

„Bezprostředně po znásilnění oběti prožívají strach z pachatele, sebeobviňují se, nejsou schopny řešit dilema, zda čin mají oznámit. Bojí se reakce lidí, kteří se dozvědí, co se jim stalo. Zároveň potřebují zvládnout reakci na extrémní prožitek, eliminovat zdravotní rizika, přijmout informované rozhodnutí o tom, zda znásilnění oznámí, obnovit svůj pocit bezpečí a také pocit spravedlivého světa,“ uvedla Petra Vitoušová z Bílého kruhu bezpečí a navrhla nový typ služby inspirovaný zahraničními modely.

Na semináři byl mj. schválen záměr vybudovat a pilotně ověřit nízkoprahová kontaktní centra pro oběti znásilnění v rámci zdravotnických zařízení napojených na místa odborné pomoci. „Takové centrum by nemuselo být koncentrováno na potrestání pachatele a oznámení deliktu za každou cenu. Při účinné popularizaci by však poskytlo pomoc obětem, pro které je jinak potřebná pomoc zcela nedostupná,“ řekl doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.  Připomenul, že sexuální agrese je genderově asymetrický fenomén. Většinu obětí tvoří ženy, většinu pachatelů pak muži. „Neměli bychom ovšem zapomínat na menšinové formy znásilnění mezi homosexuálními muži a homosexuálními ženami a též znásilnění dětí obou pohlaví.“

Od roku 1991 eviduje Bílý kruh bezpečí více než 16 000 osobních konzultací s obětmi znásilnění. Mezi nimi bylo i 15 mužů. Znásilnění tvoří 12 % ze všech trestných činů, se kterými se v Bílém kruhu setkávají.  Každý pátý případ znásilnění se stane v rámci domácího násilí.

Přetrvávající bariérou je nedostatečné povědomí veřejnosti o tom, co je a co není znásilnění. Neznalost má velký vliv na postoje veřejnosti k obětem. Lidé mají tendenci přenášet vinu na oběť, zpětně hodnotit její chování pod vlivem toho, co se stalo. Oběti postrádají především důvěru, přijetí bez zpochybňování, respekt, porozumění.

Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc. se v souvislosti s přetrvávajícími mýty o „správné“ oběti znásilnění zamýšlela nad otázkami: Jak se má/musí chovat oběť, aby bylo jasné, že je oběť znásilnění? Proč jsou problémem statisticky četnější vztahová znásilnění, kdy se pachatel a oběť před činem znali? Proč opožděné oznámení zpochybňuje věrohodnost oběti?

Pro další informace k tiskové zprávě kontaktujte:
Markéta Hlavicová
marketa.hlavicova(at)yaro.cz
603 283 626