Už rok mají oběti trestných činů svůj zákon

Už rok mají oběti trestných činů svůj zákon

Čtyřicetiletý muž, oběť loupežného přepadení, sedí v poradně Bílého kruhu bezpečí a pokládá na stůl formuláře a kopii své výpovědi, které má pečlivě uložené v deskách. Formulář „Základní informace pro oběti“ dostal na policii během jednoho dne dokonce dvakrát, poprvé, když oznamoval ztrátu občanského průkazů a podruhé, když podával trestní oznámení. „Poučení poškozeného v trestním řízení“ má jen jednou, za to většině z citovaných paragrafů trestního řádu nerozumí, ačkoliv poučení v posledních dvou dnech četl několikrát.  – Tak začíná většina konzultací s obětmi oznámených trestných činů v nestátní organizaci.

Přesně před rokem zákonodárci v České republice významně posílili práva oběti trestných činů. Přijetím zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, který je účinný od 1. 8. 2013, se Česká republika zařadila v Evropě k pokrokovým státům z hlediska právní úpravy. Zákon klade důraz na povinnost orgánů činných v trestním řízení umožnit obětem v každé fázi trestního řízení uplatnění jejich práv a každou oběť vhodným způsobem a srozumitelně poučit, a to tak, aby dosáhla na uspokojení svých nároků.

Máme-li ze zkušenosti celostátní a nejdéle působící organizace pro pomoc obětem hodnotit jednoroční praxi, tak bychom snesli poznatky stejně tak pozitivní jako negativní. K těm pozitivním patří bezesporu ohleduplnější přístup k obětem ze strany policistů, zejména většiny vyšetřovatelů. Z katalogu práv obětí jsou v posledním roce nejčastěji využívána nová práva na doprovod důvěrníka, na prohlášení o dopadu trestného činu na život oběti, na seznámení se spisem před podáním obžaloby, na peněžitou pomoc státu nebo právo na informace o pachateli.

K negativním zkušenostem obětí patří především neschopnost orgánů činných v trestním řízení individualizovat jejich poučení s přihlédnutím k aktuální situaci po činu. Oběť je zpravidla zahlcena několikastránkovými formuláři, ve kterých se jí dostává ryze formálního přehledu všech práv, z nichž v konkrétním případě řadu z nich vůbec nepotřebuje znát. Paradoxně jsou oběti ve srovnání se stavem před přijetím zákona hůře poučeny o svých právech. Do poraden Bílého kruhu bezpečí přicházejí s formuláři „Základní informace“ a „Poučení poškozeného v trestním řízení“ s prosbou o vysvětlení svých práv.

Trestní řád ani zákon o obětech trestných činů nikde nevymezují faktickou formu poučení, pouze stanoví základní kritéria, která musí takové poučení z hlediska jeho kvality a smysluplnosti splňovat. Nemáme-li do budoucna poškozenému předávat kopii celého zákona, popř. více právních norem, které jednotlivá práva poškozeného a oběti zakotvují, je třeba se zaměřit na odborné proškolení těch profesionálů, kteří se na výkonu práv poškozených aktivně podílejí. Proškolení policisté, státní zástupci a soudci by měli být schopni podat ústně, srozumitelně a přiměřeně řešené věci a stádiu trestního řízení informaci o obsahu práv, která na oběť v daném případě reálně dopadají, a také o postupu vedoucím k jejich uplatnění.

Bílý kruh bezpečí