Tisková zpráva: Konference „Spravedlnost pro oběti kriminality“

V Praze se dne 17. května uskutečnila odborná konference „Spravedlnost pro oběti kriminality“, kterou v roce svého 20letí uspořádal Bílý kruh bezpečí. Odborníci z řad legislativců, akademiků, justice, policie, ministerstva vnitra, kriminologie, psychologie, vězeňství a neziskového sektoru hledali odpovědi na otázky: Kdy je z pohledu oběti učiněno spravedlnosti za dost? Je třeba snížit latenci kriminality v ČR? Vyžadují zranitelné oběti specifické procedury? Změní připravovaný zákon o obětech trestných činů jejich situaci?

Diskusi odborníků lze shrnout do následujících závěrů:

Poznatky z praxe a výzkumů potvrzují, že z pohledu oběti má větší váhu to, jak se s ní po viktimizaci zachází, než samotné potrestání pachatele. Chce respekt a férové, korektní zacházení. Pro nasycení pocitu spravedlnosti je rozhodující, zda oběti dostanou možnost aktivně uplatnit/realizovat roli poškozeného včetně uplatnění nároku na náhradu škody.

Podle viktimologů je jádrem problému oznamování trestných činů. Oběti neoznamují trestný čin, protože se bojí „druhé“ ztráty kontroly. Tu první zažívá oběť v průběhu zločinu. Z viktimizace si odnáší nepříjemnou zkušenost být vydána na pospas někomu jinému. Podruhé zažije ztrátu kontroly nad děním, když trestný čin oznámí a získá roli poškozeného. To, jak s poškozeným komunikují policista, soudce či obhájce pachatele, nemůže oběť ovlivnit. V průběhu trestního řízení bývá tlačena do pozice pasivního nosiče důkazů. Navíc oficiální nálepka oběti jí může škodit i v občanském životě. Být obětí kriminality není lehké, být poškozeným je však ještě obtížnější.

Latentní (skrytá, neoznámená) kriminalita je v ČR ve svém rozsahu, dle kvalifikovaných odhadů a viktimologických výzkumů, minimálně stejná jako kriminalita orgány činnými v trestním řízení evidovaná. U některých druhů – např. krádeží bývá odhadována jako na minimálně trojnásobek evidované. Na oběti latentní kriminality nelze zapomínat. Společnost je o nich informována velice sporadicky. V Bílém kruhu bezpečí tvoří 42% všech obětí, které hledají pomoc. Z vysoké latence kriminality plynou mnohá rizika, největším z nich je riziko braní spravedlnosti do svých rukou.

Odborníci se na konferenci shodli v tom, že pachatelé násilné a majetkové trestné činnosti nejsou nijak nuceni nahradit škodu poškozeným. Přestože je jim tato povinnost často uložena v odsuzujícím trestním rozsudku, pachatelé splní první část rozsudku, tedy nastoupí do výkonu trestu, ale druhou část rozsudku, kterou je jim uloženo uhradit škodu poškozeným, nesplní, resp. ji ani nezačnou plnit. Stát v podstatě nezajímá, jestli pachatel odčinil škodlivý následek své trestné činnosti. Odhaduje se, že pouze v 5 % případů je poškozeným škoda nahrazena pachatelem.

Chceme-li tedy zlepšit situaci obětí, je před námi strategický cíl - zajistit, aby se poškozený neobával ztráty kontroly ani toho, že se mu nepodaří uplatnit svá práva v trestním řízení. Slovy komisařky Evropské komise Viviane Reding: „Je na čase, aby oběti kriminality měly stejné postavení jako pachatelé“. Z tohoto pohledu lze vítat připravovaný zákon o obětech trestné činnosti, pokud fakticky posílí respektování skutečných potřeb obětí a dostupnost služeb, které po činu potřebují.

Zpracovala: Mgr. Petra Vitoušová, Bílý kruh bezpečí, o.s., tel.: 257 317 110