Pomoc obětem trestných činů v ČR

Kriminalitu zastavit nedokážeme.

ZÁSADY PRO INTELIGENTNÍ SEBEOBRANU

Některé možnosti obrany a ochrany života, zdraví, majetku,
cti, osobní a domovní svobody

JUDr. Zdeněk Náchodský

Autor článku je soudním znalcem v oboru kriminalistika, odvětví se zvláštní specializací: sebeobrana, služební zákroky, vedení boje zblízka (in Zpravodaj BKB 1/2006)

Nárůst kriminality jako společensky nepříjemného jevu se ve své podstatě dotýká všech občanů našeho státu. Především proto, že trestnou činnost často doprovází nečekaná hrubost a brutalita, na kterou ne každý dokáže adekvátně reagovat. Obrana a ochrana daných výsad občanů se stává sociálně praktickým úkolem nejen státních orgánů, ale jak zkušenost a praxe ukazují, lze je chránit i vlastními racionálními přístupy a především preventivními opatřeními.
Jedním z účinných prostředků ochrany vlastní integrity je znalost a ovládání sebeobrany, která ochranu, především života a zdraví, značně usnadňuje. Aby však tato součást všeobecně chápané problematiky soupeření mezi lidmi byla spolehlivá a účinná, je třeba se s ní náležitě seznámit.
Sebeobrana je většinou obecně veřejností chápána jako finální řešení krizové situace (již vzniklého střetu). To znamená, že jde o chápání již vedeného boje s útočníkem, který nás napadl. Tento náhled je však bohužel špatný, iracionální a je většinou srovnáván s předestřenými problémy akčních hrdinů, obvykle nevalných uměleckých filmových děl, jejichž obsah je koncipován mimo jakoukoli realitu. Příklady vždy vítězících "hrdinů" však mohou negativně ovlivnit především mládež (nevylučuji však ani jednotlivce dospělé). Především svým "příkladem" pro vlastní konání (přílišná sebedůvěra ve vlastní úspěch, páchání trestné činnosti podle předloženého filmového příběhu apod.). Oproti reálnému životu jde ale o příběhy a střety supermanů bez krve - i přes tvrdé útoky a zásahy jejich těla údery a kopy obvykle krev nezaznamenáme.

Jak chápat sebeobranu a její strategii

Vždy jako souhrn interdisciplinárních vztahů k ostatním oborům lidské činnosti. Těžiště sebeobranného jednání a konání tedy není v žádném případě ve vedení úderů, kopů, podmetů, hodů soupeře na zem, přehozů, v páčení apod., v defenzivních pohybových technikách, ale v tom, jak se do reálně nebezpečné situace vůbec nedostat.
Než ke střetu vůbec dojde, je třeba zaujmout určité postavení, vzdálenost, manévrovací prostor, mít minimálně dvojí krytí, zálohovat jinou účinnou techniku apod. Z toho vyplývá, že důležitým požadavkem před vlastním střetem jsou nároky na správné taktické myšlení, jinými slovy "umět se ke střetu šikovně postavit". Nedopustit se tedy hrubých taktických chyb, které by předurčovaly vlastní neúspěch.
Dále se dá předpokládat, že se lidé fyzicky nenapadají bez motivu (bezdůvodně). Vždy jde nejprve o nějaký konflikt anebo je jednání útočníků motivováno jejich snahou vymoci si konkrétní služnost či získat pro sebe nějakou výhodu (oloupit, zbít napadeného, znásilnit napadenou, zastrašit apod.). Tato situace však u oběti vyvolává psychickou zátěž, která se obvykle vyznačuje projevy strachu, paniky, trémy, obav, úlekové reakce, nebo naopak vzteku, zlosti, zlostného afektu apod. Do průběhu události pak vstupuje konkrétní, aktuální stav psychické lability (míry vlastní psychické stability). Ta pak podstatným způsobem ovlivňuje jednání a konání napadené osoby. Většinou dochází k ústupu racionálního myšlení do pozadí a nastupují iracionální reakce, které pro následující vedení střetu negují správné taktické postupy.
V neposlední řadě je třeba si pro tyto případy povšimnout i zákonem stanoveného právního krytí napadené osoby. Ne vždy však bývá činnost napadeného v souladu s příslušnou právní normou (zákonem, který obranu např. osobní integrity kohokoliv umožňuje a toleruje). Nebo je konkrétní skutek hodnocen napadenou osobou se subjektivní představou a "vlastním verdiktem", jak by měl být, např. orgány činnými v trestním řízení "správně" řešen a uzavřen. Zdůrazňuji tím i potřebu žádoucí úrovně právního vědomí široké veřejnosti.

Sebeobrana je tedy interdisciplinárním komplexem práva, psychologie, taktiky a pohybových mechanik (obvykle převzatých z úpolových disciplín porazové, pákové a úderové školy). 

PRAVIDLO Č. 1 

"Vyhýbej se svému nepříteli. Pokud se mu nemůžeš vyhnout, chovej se tak, aby se on vyhnul příště tobě".
Tato zásada dokládá jistou regulaci vlastního životního stylu. Nevystavovat se nebezpečím a raději se jim vyhýbat. Příkladně ten, kdo často žije "nočním životem", vrací se sám bez doprovodu domů, musí kalkulovat s vyšším stupněm vzniku nebezpečí (faktory provokující napadení) než ten, kdo "noční život" nepreferuje.

PRAVIDLO Č. 2 

"Každá akce je rychlejší než reakce".
Útočná akce útočníka bude vždy rychlejší nežli obranná reakce. Při své obraně jednáme vždy se zpožděním. Navíc je třeba si uvědomit, že útočník je vždy ve výhodě (útok zahajuje a volí místo, zbraně, směr, rytmus atd.). Rozhoduje se na čistě iracionálním, sobeckém způsobu myšlení a není ovlivněn jakýmikoli skrupulemi (nezajímají jej právní důsledky, etické normy, společenské zvyklosti apod.).

PRAVIDLO Č. 3

"Nikdy nechoď do předem prohraného boje".
Tato zásada je vázána na aktuální zvažování rizika k poměru vlastních hodnot (ztrát, pokud se vzdám a budu plnit příkazy útočníka). Jako příklad lze uvést osamělého chodce ve večerních hodinách obstoupeného početní převahou, např. třemi muži, žádajícími peníze. Tato situace nabízí v podstatě tři typy řešení:
A) Odpoutat se od nich útěkem. V případě, že to není možné:
B) Bojovat s nimi a svou osobní integritu i hotovost uhájit (vysoké riziko - boj vabank provokující i možnost použití zbraní pro zdůraznění jejich požadavků).
C) Hotovost jim odevzdat a nastalou situaci zbytečně emočně nevyhrocovat.
Třetí možnost považuji za správnou. Je lépe být ochuzen o hotovost, než být zraněn či dokonce zabit.
Pro takové případy doporučuji nosit u sebe zvláštní peněženku, ve které bude uložena menší hotovost. V obdobné krizové situaci ji pak třeba odevzdat útočníkovi. Je prokázáno, že se útočník raději spokojí s málem než vůbec s ničím.

PRAVIDLO Č. 4 

"Přílišná důvěra v korektnost a slušnost druhého, zvláště pak neznámého, je velmi nebezpečná".
Je velmi nebezpečné se domnívat, že když já jsem slušný, protistrana je stejně slušná jako já. Kriminalistická a soudní praxe již mnohokrát ukázala, že mnozí vrazi či sadističtí a brutální devianti vykazovali na první pohled (tzv. "haló efekt") velmi slušný dojem (např. masový vrah žen Bandy v USA byl velmi sympatický a inteligentní mladý muž, kterému byla prorokována skvělá budoucnost). Důvěra ve slušnost v dnešní době, projevovaná především seniory, s neschopností neznámou osobu odmítnout a nevpouštět ji do bytu (domu), bývá obvykle doprovázena trpkou zkušeností z okradení. Bezstarostnost a důvěřivost se v těchto případech rovná neostražitosti a nesoustředěnosti.

PRAVIDLO Č. 5 

"Pokud jsi nucen bojovat, bojuj nečestně".
Proč? Protože pouze takový boj má smysl, který vede k jedinému cíli a tím je vítězství. Vedení boje bez vítězného konce nemá v podstatě praktický význam. Střety nejsou sportovním bojem gentlemanů v duchu fair play. Útočník nás napadá z nečestných důvodů, a proto je třeba využít všech (rovněž nečestných) bojových technik, triků a grifů, abychom průběh střetu zkrátili na minimum a střet dovedli ke zdárnému konci. Jak toho dosáhnout? Např. atakováním vitálních (citlivých a velmi bolestivých míst) útočníkova těla údery, kopy, stisky prstů apod. Útočník si tedy nezasluhuje z naší strany vedení čestného boje (ve smyslu fair play).

PRAVIDLO Č. 6

"Důvěřuj svému instinktu a intuici, jednej a konej v souladu s nimi".
Tento způsob náhlého duševního vidění a cítění nastupuje téměř vždy, v předtuše hrozby vzniku reálně nebezpečných situací. Jde o takové stavy, které jsou tzv. na hranici "normálu", pro běžný život výjimečné až extrémní. Např. žena s poškozeným motorovým vozidlem a náhodně přítomným mužem, který viděl pachatele poškození, se ocitla sama. Muž poškozené vozidlo do jejího příchodu ohlídal a ona se z vděčnosti nabídla, že jej sveze. Muž si chtěl přesednout za ní (předstíral v pozici vedle řidiče nevolnost). Po zastavení si žena uvědomila svou situaci (sama s mužem v autě, jeho pozice za ní, méně frekventované místo), tak mu ujela. Na policii byl otevřen jeho kufřík, ve kterém byla nalezena kukla, škrtící struna a sekáček na maso. Včasným zareagováním na "nepříjemný pocit" v dané situaci si pravděpodobně tato žena zachránila život.

PRAVIDLO Č. 7 

„Jednou z největších bariér pro vedení střetu (sebeobranného konání) je vlastní korektnost a tzv. slušné vychování".  Většina osob není ochotna produkovat násilí jakéhokoli druhu. Jsou tzv. slušně vychovaní a neřeší nastalé spory okamžitě fyzickým násilím. Problém nastává v případě, kdy jsou oni, slušně vychovaní, napadeni útočníkem či útočníky. V tento moment jsou vmanipulováni do střetu a přímo donuceni se fyzicky bránit. Oni, kteří se nikdy "neprali" a ani to ve svém věku nedovedou. V kontextu s tím se projevují jisté zábrany (ohledy) na útočníka i s hlediska chápání možností určených zákonem. Mnohdy jsou přesvědčeni, že i když se ubrání, ale útočníkovi způsobí újmu na zdraví, bude jejich jednání posuzováno orgány činnými v trestním řízení jako jednání protiprávní a budou ještě za to odsouzeni.

PRAVIDLO Č. 8 

"Na překvapivou situaci reaguj překvapivě".
Tato zásada je mnohokrát ověřená praxí. Problém však spočívá v tom, že při překvapivém způsobu napadení (např. útoku vedeném ze zálohy, kdy útočníka nemáme pod zrakovou kontrolou), je téměř vždy vyvolána tzv. úleková reakce, která může trvat až příliš dlouho (několik sekund) a v souvislosti s tím i neschopnost nabýt opět vlastní psychickou stabilitu. Pokud se to však podaří, pak je možné tuto zásadu plně využít ve svůj prospěch. Tedy útočníka, který nás útokem překvapil, překvapíme vlastní akcí. Příkladů je celá řada: např. útočník přepadl starší prodavačku v trafice, dokonce se zbraní v ruce a s pohrůžkou, že pokud mu nevydá peníze, bude střílet. Paní se neohroženě postavila na odpor a za silného křiku a nadávek začala útočníka bít vším, co jí přišlo do ruky. Útočník byl tak překvapen (s její obranou nepočítal), že se dal na útěk. Další případ: žena napadená v parku útočníkem (sexuální motiv), se útočníkovi sama nabídla. Útočníka to natolik překvapilo, že po sdělení ženou, že má venerickou chorobu, ji s nadávkami opustil a k žádnému násilí nedošlo.

PRAVIDLO Č. 9 

"Zásada kontroly a sebekontroly (časového rozpočtu a nutných informací)".
Tato zásada v podstatě znamená poskytnout informace svým nejbližším o vlastní činnosti. Znamená to tedy před odchodem, např. z domova, sdělit (odpovědi na možné otázky): kam jdu, kudy jdu, s kým jdu, kde budu a kdy se vrátím. Zvláště důležité je udání časů a jejich skutečné dodržení. V případě nemožnosti limitovaný čas dodržet, telefonicky oznámit, kdy se vrátím a kde se nacházím. Tato zásada by měla zabránit delšímu průběhu nepříjemných a krizových událostí, kdy např. rodiče o vlastním dítěti nic nevědí (pouze to, že šel syn nebo dcera na diskotéku, ven, do kina apod.) a následně je nutno alarmovat policii, aby jim pomohla dítě nalézt. Totéž platí např. i o seniorech, kteří neudají svým přátelům základní informace o svém pohybu a čase (návštěvách apod.).

o o o 

Útok může být zahájen jako střetný boj nebo jako přepad. Přepad je buď ze zálohy (útočníka nemáme pod zrakovou kontrolou - jde o zákeřné přepady, které slouží především k odstranění např. strážných, získání rukojmí, únosům osob, fyzickým likvidacím osob apod.), nebo situační (útočníka máme pod zrakovou kontrolou a nehodnotíme situaci jako bojovou, ale ona v bojovou přeroste - útoky vedené např. při manželských názorových neshodách, v restauracích, na pracovištích apod.).

Jak takovým útokům zabránit?

Především bychom od potencionálních útočníků (neznámých osob) měli dodržovat vždy bezpečnou vzdálenost nad tzv. "mezí zásahu", což paušálně měřeno znamená nad cca 120 cm. Vzájemné postavení dvou (nebo více - při napadením skupinou) osob na vzdálenost cca 120 cm umožňuje útočníkovi napadnout soupeře kopem (např. špičkou boty). Pokud tuto vzdálenost prodloužíme, pak musí útočník učinit výpad směrem k nám. To však prodlužuje jeho útočnou akci (jsme schopni opět vzdálenost prodloužit např. odsunem, odkrokem, únikem do sféry ztíženého zásahu, tj. tzv. "přes jeho dominantní ruku - nohu") a prozrazuje to jeho úmysl. Obecné pravidlo tedy zní: "Udržujte okolo sebe dostatek manévrovacího prostoru, který vám umožní útokům unikat" (nestoupejte si tedy nikdy dlouhodobě do rohů místností nebo ke zdem).

Pokud budete potřebovat pomoc, obracejte se vždy na konkrétní osobu. Provedl jsem kdysi z psychologie známý tzv. přirozený experiment se dvěma figuranty. Při jízdě tramvají muž předstíral opilost a obtěžoval ženu. Žena se obrátila na celou tramvaj s prosbou o pomoc: "Pomozte mi prosím vás někdo!" Na tuto žádost nikdo z přítomných cestujících nereagoval (předstírali že nevidí, čtou, spí atp.). Po opakovaném pokusu za stejné situace si žena vybrala konkrétního cestujícího, mladšího muže. Tento muž zpočátku také předstíral, že nic nevidí, avšak byl ženou "vyvolán" a identifikován přes své oblečení. Ostatní cestující si zřejmě oddechli, ale ze zvědavosti se na muže podívali. Jemu nezbylo nic jiného, než zakročit ("opilého" muže okřikl) a následně se k němu přidali další přítomní. Pro tyto případy lze přidat ještě jedno doporučení: obracejte se nejprve na osobu, která má na sobě uniformu bez ohledu na její příslušnost. Uniforma je vnějším znakem jisté autority jejího nositele a jeho zásah, např. proti opilci, bývá téměř vždy úspěšný.

Napadení lze vyloučit i správným pohybem. Jde o taktický prvek, který vychází z konkrétní ohrožující činnosti: osamělý chodec by neměl chodit příliš blízko otevřených dveří do domu (mohl by tam být útočníkem vtažen), otevřených oken v přízemí (útočník by jej mohl napadnout skokem), rohy budov by měl obcházet vnějším obloukem (jejich neprofilováním si udržuje manévrovací prostor a vylučuje úspěšný přepad ze zálohy), měl by v pozornosti preferovat stromy, sloupy, křoviska, odpadkové kontejnery, zaparkovaná motorová vozidla apod., kde by se mohl útočník skrývat. Je znám případ policisty, který přistihl zloděje, jak se snažil vniknout do zaparkovaného motorového vozidla. Při zjišťování jeho totožnosti nevěnoval dostatečnou pozornost svému okolí a byl udeřen dalším pachatelem do hlavy a několikrát bodnut do paže a stehna. Tento skutečný případ dokládá důležitost zvýšené koncentrace pozornosti, zvláště ve večerních a nočních hodinách.

Pokud se budeme vracet v pozdních večerních hodinách bez doprovodu, je třeba se vybavit některým z únikových prostředků (nejlépe účinnými slzotvornými prostředky s rozptylovým účinkem) a baterkou. Ztemnělá místa je nutno nejprve před vstupem prosvítit stejně tak, jako vchody do domu s nefungujícím schodištním osvětlením. Je třeba počítat i s jistou dobou adaptace na prostředí při vstupech ze světla do tmy a naopak. V každém případě by však zvláště ženy měly být doprovázeny. Pokud to nelze, pak využít k odvozu taxislužby s telefonickým oznámením SPZ vozidla, případně si povšimnout firmy a jména řidiče uvedeného na dveřích auta. Stal se případ, kdy lékařka opustila svého známého v noční době a využila k cestě domů MHD. Kontaktoval ji mladý muž, který se nabídl, že jede stejným směrem a že ji doprovodí. Lékařka souhlasila. Mladý muž ji v blízkosti jejího bydliště znásilnil a zabil. Pokud by žena použila služeb taxi, musela by sice zaplatit jistou částku, ale dodnes by žila. Proto je třeba si položit otázku: Jakou cenu má lidský život a zdraví? Je srovnatelná s částkou za dovoz taxi?
Může nastat i taková situace, že musí žena projít okolo skupiny zjevně se nudících mladých mužů. V takovém případě je situaci možno řešit tak, že počká, až stejným směrem půjde někdo další a přidá se k němu.

Časté jsou případy, kdy je jednotlivec napaden skupinou osob. Za skupinu osob považujeme počet dvou a více osob společně přítomných na konkrétním místě. Taktická pravidla pro vedení boje se skupinou osob jsou tato:
A) pokud je to možné, pokusme se odpoutat od skupiny útěkem do bezpečí,
B) pokud útěk není možný, pak je třeba zaujmout pozici nad mezí zásahu od všech členů skupiny,
C) mít všechny členy skupiny pod zrakovou kontrolou (úhel ohrožení - zorný úhel se odstupem od nich zmenšuje),
D) udržovat okolo sebe dostatečný manévrovací prostor, který nám umožňuje unikat (dlouhodobě se nezdržovat u zdí či v rozích místností),
E) dlouhodobě se nekontaktovat s jedním členem skupiny (pokud vedeme boj s jedním, ztrácíme přehled o ostatních),
F) využít prostoru, kde jsme byli napadeni, ve svůj prospěch (např. v místnostech utéct mezi dveře - početní převaha skupiny ve vedení boje je tak podstatně omezena, boj vedený na schodišti vyžaduje postavení nad útočníky a nikoli pod nimi - lépe se padá do schodů než se schodů, při jízdě v kupé vlaku je nejbezpečnější místo takové, které nám umožňuje únik do uličky vagónu - zúžený prostor, který poskytuje možnost aktivně bojovat pouze jednomu z útočníků, apod.).
Účinným může být i vyřazení mluvčího skupiny z boje. Ten obvykle bývá i vedoucím - jakýmsi kápem. Jeho vyřazení může mít negativní psychologický dopad i na ostatní členy skupiny.

Zvláštní a nezanedbatelnou kapitolou sebeobrany je i využívání autostopu. Tato vysoce riziková činnost (zvláště žen a dívek) již přinesla mnoho tragických a varujících nepříjemností, z nichž se některé dočkaly i filmového zpracování.
Nejlépe je samozřejmě autostop nepoužívat vůbec. Pokud však použit bude, pak je potřeba oznámit někomu blízkému několik zásadních informací, například: kam jsem odešel, v kolik hodin, cíl cesty a pravděpodobný čas jeho dosažení s telefonickou zprávou. Dívky a ženy by neměly odcházet z bytu na autostop oblečeny příliš provokativně – např. v minisukni. Neměly by nastupovat samy do vozidla, ve kterém jedou dva a více mužů, před vstupem do vozidla je třeba si povšimnout SPZ, barvy a továrního typu vozu (např. červená Škoda Fabia), markantů, kterými je vozidlo vyzdobeno (různé nálepky, nápisy apod.), po nasednutí nedovřít dveře (řidič je nucen se naklonit, dveře zevnitř otevřít a znova zabouchnout - kontrola otevírání dveří zevnitř), pokud není řidič připoután bezpečnostním pásem, nepoutat se také (omezení pohybu ve voze), rozepne-li řidič bezpečnostní pás, je třeba se odpoutat také, povšimnout si vybavenosti vnitřku vozu a řidiče, s řidičem zavést neprovokující hovor (je prokázáno, že pachatelé sexuálních trestných činů tohoto typu nechtějí o ženě, kterou vezli, nic vědět. Jde o tzv. "použití' a "odložení' "věci". Rozhovorem se tento vztah, podle tvrzení psychologů a psychiatrů, odbourává). Nepřipustit obtěžování (pokusy o osahávání, líbání apod.). Pokud toto striktně neodmítneme, mohlo by jednání přerůst v ohrožování. Při útoku řidiče je třeba v obraně uplatnit především krátké údery, např. špičkou spojených prstů do očí, do meziklíčkové jamky, údery spodní části dlaně do nosu, brady a stisky prstů, např. genitálu. V kontaktu lze velmi dobře uplatnit i kousání a bolestivé štípání do neoděných částí útočníkova těla. V žádném případě se neuchýlit k taktické chybě v podobě planého vyhrožování poznáním a udáním řidiče policii apod. Mohlo by to vést k jeho zpanikaření a snaze se stopařky zbavit.

Nejefektivnější výběr technických prvků pro obranu

Ideální pořadí ve výběru je toto: zbraň, kop, úder, páka. Je riskantní preferovat přímý fyzický kontakt s útočníkem, když je možno útok vyřešit za použití zbraně. V tomto případě jde o "cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším". Půjde tedy především o "zbraně" v obecném slova smyslu (např. příležitostné předměty) a nikoli ve smyslu technickém (které jako zbraně byly vyrobeny). Jako vhodnou zbraň lze doporučit např. židli, kterou najdeme téměř ve všech místnostech. Tou je možno útoky jak blokovat, tak je jí možno i útočníka nebezpečně ohrozit, např. bodnutím nohami židle. Pokud není k dispozici žádný vhodný předmět, který by bylo možno jako zbraň použít, pak ve výběru technik následuje kop. Výhody kopu jsou tyto: v neprofesionálně vedeném boji (např. mezi útočníky úderových bojových umění) je neočekávaný, lze jej aplikovat ze vzdálenosti meze zásahu - tedy mimo dosah např. ruky sevřené v pěst. Účinnost kopu dosahuje účinnosti úderu (viz. Masatoši Nakajama - "Best karate"), je-li veden pod pás, dostává se mimo periferní vidění soupeře a obtížně se blokuje. Při vzdálenosti příliš krátké až těsné se velmi dobře uplatňuje úder a jako poslední je uvedena páka. Tou je soupeř blokován a přiveden do tzv. "stavu bezmoci".

Jsem si vědom, že podaný přehled plně nevystihuje danou problematiku soupeření, specificky pak sebeobranu jako účelovou disciplínu, která občanovi zaručuje ochranu života, zdraví, majetku, cti, osobní a domovní svobodu apod. Před zahájením osobního výcviku každému zdůrazňuji, že je třeba sebeobraně porozumět.

Představenstvo z.s. Bílý kruh bezpečí uděluje souhlas k užití a šíření materiálů umístěných na této stránce ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, za podmínek, že kopie budou využívány pouze k nekomerčním informačním účelům, dílo nebude nijak upravováno ani měněno, grafické prvky tvořící součást díla (grafy a tabulky) nebudou rozmnožovány a šířeny odděleně od souvisejícího textu a naopak. Na každé takto pořízené kopii tohoto díla bude viditelně uveden text: "Copyright Bílý kruh bezpečí, z.s."

Schváleno představenstvem Bílého kruhu bezpečí, z.s. dne 21.4.2009

© Bílý kruh bezpečí, z.s. / www.bkb.cz

stránky vytvořilo Networm Studio