Pomoc obětem trestných činů v ČR

Kriminalitu zastavit nedokážeme.

Nebezpečné pronásledování

§ 354 tr. zákoník

Nebezpečné pronásledování

(1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že
a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým,
b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,
c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,
d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo
e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu,
a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.


(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) vůči dítěti nebo těhotné ženě,
b) se zbraní, nebo
c) nejméně se dvěma osobami.

 

S problémem „nebezpečného pronásledování“ navštivte některou s poraden Bílého kruhu bezpečí nebo zavolejte na nonstop linku 257 317 110

Obecně platí, že každý případ nebezpečného pronásledování je individuální a vyžaduje individuální přístup při hledání vhodné intervence. K tomu, aby oběť nalezla vhodný postup k zastavení pronásledování, potřebuje obvykle odbornou pomoc.

Komplexní pomoc Bílého kruhu bezpečí
se opírá o důkladné posouzení informací:

  • o chování a aktivitách pronásledovatele
  • o svých dosavadních pokusech zamezit pronásledování
  • o všech dalších důležitých okolnostech

Dvojice poradců Bílého kruhu bezpečí, právník a krizový intervent, řeší společně s obětí tři základní otázky:

  1. zda jde skutečně o nebezpečné pronásledování;
  2. zda hrozí oběti nebezpečí fyzického napadení;
  3. vhodnou strategii intervence (defenzivní, ofenzivní, kombinovanou).

Z poradny BKB si oběť nebezpečného pronásledování odnáší konkrétní a schůdná (reálná) doporučení, jak má dál postupovat, aby dosáhla svého cíle – tj. ukončit nevyžádané a obtěžující pokusy o kontakt ze strany pronásledovatele. Výhodou je, že poradci v Bílém kruhu bezpečí dovedou kombinovat právní kroky s psychologickou pomocí pro oběť pronásledování. V závažných případech nebezpečného pronásledování neexistuje snadné a rychlé řešení. V komplikovaných případech bývá nutné kombinovat represivní i terapeutické/ podpůrné strategie vůči pronásledovateli.

Kontakty na poradny BKB naleznete na těchto webových stránkách pod odkazem "Kontakt" - "Pracoviště Bílého kruhu bezpečí v ČR"

 

Další informace

1. Co je nebezpečného pronásledování?

Nebezpečné pronásledování je úmyslné a systematické porušování osobní svobody jiného. Od 1. 1. 2010 je nebezpečné pronásledování v České republice trestným činem (§ 354 Trestního zákoníku, zákon č. 40/2009 Sb.). Cílem je navázání a udržování kontaktu s pronásledovanou osobou i přes její zjevný nesouhlas, které se projevuje sledováním, vyhledáváním osobní blízkosti, kontaktování prostřednictvím elektronické pošty, mobilu, omezováním v obvyklém způsobu života, zneužitím osobních údajů, vynucováním si pozornosti. Toto jednání vzbuzuje v pronásledované osobě důvodnou obavu o život nebo zdraví, případně obavu o život a zdraví osob blízkých. Umanutost a posedlost některých pachatelů a pachatelek může trvat i několik let.

Obětí nebezpečného pronásledování se může stát bez svého zavinění kdokoli! S nebezpečným pronásledováním se podle zahraničních výzkumů setkalo 8 % žen (jedna z 12) a 2 % mužů (jeden z 45).

2. Typické projevy

  • opakované pokusy o kontakt (např. prostřednictvím dopisů, telefonátů, SMS zpráv, zasílání dárků)
  • přímé nebo nepřímé výhružky (demonstrování moci), které u normální osoby vzbuzují oprávněný strach a obavy
  • vyhledávání fyzické blízkosti oběti (postávání v místě bydliště, zaměstnání, pozorování, chůze v blízkosti)
  • ničení věcí pronásledované osoby (např. vozidla, plotu, ale i likvidace zvířete – domácího mazlíčka)
  • zneužívání osobních údajů (např. zveřejnění telefonního kontaktu a adresy oběti na internetu s legendou, že chce prodat byt, poskytuje sexuální služby)

Pronásledování je zpravidla pokračováním nějakého skutečného nebo smyšleného vztahu mezi pronásledovatelem a jeho obětí.

3. Přirozené druhy reakcí na nebezpečné pronásledování

Psychické
Např. nervozita, podrážděnost, lekavost, pocity vyčerpanosti, únava, ztráta chuti do života, pocity bezradnosti a bezmoci.
Finanční
Např. investice do bezpečnosti, nákup zničených věcí, dočasné přestěhování se.
Pracovní
Např. zhoršení výkonu v zaměstnání, neschopnost myslet na něco jiného, změna pracovního místa nebo ukončení pracovního poměru.
Sociální
Např. snížení zájmu o dříve důležité vztahy a aktivity, izolace, strach z neznámých lidí.

Ve většině případů jsou negativními důsledky nebezpečného pronásledování zasaženi i lidé z okolí oběti (rodina, přátelé, kolegové atd.).

4. Doporučení a praktické rady pro oběť nebezpečného pronásledování

Přerušte s pronásledovatelem veškeré kontakty
Shromažďujte důkazy
Řekněte to někomu

Udělejte maximum pro svou bezpečnost a vypracujte bezpečností plán (zde nabízíme jen obecné zásady, individuální plán "šitý na míru" vaší situaci vám pomohou vytvořit orbodní poradci v Bílém kruhu bezpečí)

  • Věřte své intuici. Nepodceňujte situace, kdy se Vám něco nezdá být v pořádku. Volejte o pomoc, běžte k lidem, hledejte jejich ochranu. Volejte Policii ČR (linka 158).
  • Volte jiné trasy, časy, zvyky, odlišné od těch, které pronásledovatel zná. .
  • Kdykoliv je to možné, neodmítejte doprovod. 
  • Pokud máte děti vytvořte přiměřený bezpečnostní plán i pro ně.
  • Ve všech bezpečnostních opatřeních vytrvejte tak dlouho, dokud projevy pronásledování neskončí. Pronásledování může trvat měsíce i roky.

Kontaktujte formální autoritu, podejte trestní oznámení

  • Nebezpečné pronásledování je v naší zemi trestným činem. Ochrana je tedy možná ve dvou rovinách, a to v občanskoprávní (zejména žaloba na ochranu osobnosti) a v trestněprávní (jednání pachatele může dosáhnout intenzity trestného činu „nebezpečné pronásledování“ nebo alespoň přestupku).
  • S touto záležitostí a rozhodováním vám poradíme v Bílém kruhu bezpečí.

 

 

 

Z TISKU:

Stalking: Dejte si pozor!

Autor: Jana Benešová, časopis Look, srpen 2008

Je příjemné, když se o vás někdo zajímá, ovšem čeho je moc, toho je příliš. Situace, kdy se pozornost mění v soustavné sledování, slídění či dlouhodobý teror, při němž může jít dokonce o život, má své pojmenování: stalking. Každý desátý Čech ho prý pocítil na vlastní kůži, přesto je u nás beztrestný!


Případů stalkingu jsou teď u nás v Česku plná média. Dva poslední skončily dokonce vraždou. Třiatřicetiletou Michaelu Maličkou umlátil uříznutou větví její bývalý kolega Petr Hanuš. Pětadvacetiletou ženu zastřelil její bývalý přítel letos v dubnu na parkovišti před nákupním centrem v Praze – Štěrboholích. Michaelu Maličkou pronásledoval Petr Hanuš více než dva roky! Ze začátku jí posílal e-maily a dárky. Když ovšem nemělo jeho počínání žádnou odezvu, vyhrožoval jí, posílal dopisy a SMS zprávy, zničil jí auto. Sledoval jí čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnů. Michaela si na jeho obtěžování stěžovala na policii, pomoc hledala i v médiích. Její zpověď odvysílala například televize Nova v pořadu Na vlastní oči. Nebylo to nic platné. Petr Hanuš byl nejprve odsouzen k 200 hodinám veřejných prací, ale Michaelu zabil dřív, než do výkonu trestu vůbec nastoupil. Letos v květnu ho soud poslal za vraždu na 15 let do vězení.

Co je to stalking?

Anglický výraz stalking, který původně označoval v řeči lovců stopování a přiblížení se k lovené zvěři není v kriminologii a psychologii až takovou novinkou. „Na půdě psychiatrie byl tento jev znám už velmi dlouho. Patologické vazby na jiné osoby byly popsány už v 18. století. Relativně moderní fenomén je stalking pro kriminologii, kriminální psychologii a trestní právo. Právě velmi známé případy, například útok J.W. Hinckleyho na prezidenta Ronalda Regana přispěly k přestěhování tohoto problémů z ordinací psychologů do soudních síní,“ říká Markéta Vitoušová z Bílého kruhu bezpečí, který se u nás problematikou stalkingu zabývá nejintenzivněji. V médiích se o stalkingu začalo mluvit teprve v souvislosti s případy, ve kterých fanatičtí fanoušci pronásledovaly známé osobnosti. V roce 1993 například napadl nožem příznivec Steffi Grafové tenistku Moniku Selešovou. Problémy s fanatikem měla i krasobruslařka Katarína Wittová.

Kdy už to není láska?

Rozdíl mezi „běžnou“ nešťastnou láskou a „stalkingem“ je zásadní! „Nešťastně zamilovaný člověk trápí především sám sebe, zatímco „stalker“ trápí druhé,“ vysvětluje psycholog Petr Šmolka. Zatímco psychicky zdravý člověk se přes nešťastnou lásku dřív či později přenese, psychicky labilní člověk se upne na jedinou osobu, kterou posléze systematicky obtěžuje. „Pronásledování vyvolává v oběti strach a může mít dopad na psychickou i fyzickou stránku oběti. Je to citelný zásah do privátní sféry života pronásledované osoby. Jednostranná zamilovanost se podobným jednáním nevyznačuje, v takových případech zamilovaný častěji trpí sám,“ tvrdí Markéta Vitoušová.

A kdy to začíná být vážné?

Stalking podle ní začíná ve chvíli, kdy sama oběť vnímá svou situaci jako obtěžování či pronásledování. Typickými projevy nebezpečného pronásledování bývají obvykle tři stupně chování. Na počátku to jsou zdánlivě „nevinné“ pokusy o náhodný kontakt prostřednictvím sms či e-mailu. Jejich obsah může být příjemný i zastrašující. Druhým stupněm jsou přímé i nepřímé výhrůžky směrované k oběti, které u ní vyvolávají strach a obavy. Někde stalker „číhá“ několik hodin před domem oběti, jinde je schopen doprovázet jí v minimální vzdálenosti na cestě kamkoliv. Třetí podobou stalkingu je ničení věcí – propíchnuté pneumatiky od auta, pomalované stěny domu, rozbitá okna, zbavení oběti osobních věcí. Kdy to začíná být vážné? A kdy je nutné jednat? „Určitě v momentě, když pronásledování předcházelo násilí ve vztahu, tedy domácí násilí. A určitě ve chvíli, kdy oběť začne mít strach z jednání svého pronásledovatele a začne pociťovat negativní dopad na svůj každodenní život, který je jeho jednáním narušen. Nevyplatí se podceňovat vlastní intuici – takzvaný dar strachu a nedoporučuji podceňovat hrozbu fyzickým násilím,“ varuje Markéta Vitoušová.

Kdo jsou stalkeři?

Rozhodně to nebývají jen nešťastně zamilování či „odejití“ expartneři. Když ve vztahu padne slovo „rozchod“, nebývá lehké se od svého protějšku odpoutat. Může to trvat měsíce, někdy i roky a případné „dárečkování“ či „smskování“ k vyrovnávání se s rozchodem může patřit. Neznamená to ale, že vás „ex“ bude sledovat na každém kroku, vyhrožovat vám či vás psychicky týrat! Útoky stalkerů nemusí přicházet vždy v pořadí smsky – výhrůžky – ničení věcí. Mohou se vyskytovat ve všech formách současně, opakovat se a nabývat na intenzitě. Na vás je, abyste rozpoznala čas, kdy se vyrovnávání s rozchodem mění ve stalking a kdy je na čase utéct než se ve spirále útoků psychicky svezete na úplné dno. Psychologové popisují stalkery jako osobnosti s poruchovou seberegulací, impulzivní, explozivní, agresivní. Stalking se objevuje i v rámci pracovních vztahů, narazit na ně můžete i díky moderním technologiím. Takzvaní cyber stalkers si vyhledávají své oběti nejčastěji na chatu nebo prostřednictvím nevyžádaných e-mailů - spamu.

Proč to dělají?

Důvodem stalkingu je nejčastěji snaha někoho ovládnout, kontrolovat, mít nad ním absolutní dohled a moc. Leckde v médiích se dočtete, že až 75 procent stalkerů jsou muži, byť toto číslo není opřené o žádný průzkum. Abychom učinili spravedlnosti za dost, sluší se uvést, že existuje i výrazné procento žen – stalkerek, které jsou v jistém ohledu dokonce horší než muži! „Muži se častěji uchylují k obtěžujícímu chování, protože neumí řešit vztahové problémy jiným způsobem. Ženy naopak volí pronásledování zcela programově a kontrolovaně. Ženy se většinou uchylují k obtěžování prostřednictvím sms, dopisů, telefonátů, kdežto nebezpečného pronásledování se dopouštějí výhradně muži,“ uvádí Markéta Vitoušová. Ať jsou stalkeři jakéhokoliv pohlaví, pocházejí z nejrůznějších společenských vrstev. V žádném případě neplatí, že se stalking týká jen sociálně slabších vrstev. Ve skutečně se vyskytuje napříč společenskými skupinami, nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci. Jedno ovšem mají stalkeři společné: za své chování necítí žádnou odpovědnost a ospravedlňují ho tím, že je jejich oběť vyprovokovala nebo že jde o osudovou lásku.

Jak poznáte stalkera?

Podle organizace Bílý kruh bezpečí se obětí stalkingu může stát kdokoliv bez rozdílu věku, pohlaví, sociálního postavení, kulturního zázemí, vzhledu nebo sexuální orientace. „Statistiky ukazují, že nejčastěji se obětí pronásledování stává svobodný člověk žijící bez partnera nebo osoba krátce po partnerském rozchodu,“ líčí Markéta Vitoušová. Dá se stalkingu předejít? Podle psychologa Petra Šmolky tu jistá šance je. Tedy za předpokladu, že si budete obzvlášť pečlivě vybírat svého partnera! „Zvláště byste si měla pečlivě všímat jeho reakcí na stres. Především pak na takzvané „frustrační situace“, tedy na situace, v nichž dojde ke zmaření cesty k cíli. Ať už za volantem, v jednání s úředníky, prodavači, číšníky nebo třeba ve sportu. Nemělo by vás zmást, že je agresivní jen vůči „těm druhým“, zatímco vás by na rukou nosil,“ upozorňuje odborník. Chcete-li snížit pravděpodobnost, že budete jednou z obětí stalkingu, měla byste se také naučil jasně definovat případný rozchod – především se oprostit od případných náznaků naděje, že by to možná v budoucnu mohlo být jinak. Ne! „Prevence je lepší než léčba. Pokud si vyberete partnera emočně stabilního a přiměřeně vědomého si vlastní hodnoty, pak je málo pravděpodobné, že se z něj „vylíhne“ stalker. Pokud si však vyberete partnera emočně labilního, navíc se spoustou nezpracovaných mindráků, pak je dost pravděpodobné, že vás pronásledovat bude. Jistým, i když těžko dosažitelným vrcholem vztahové diplomacie je, když se vám podaří navodit situaci, že tím „rozcházejícím se“ bude on,“ radí psycholog.

Roste počet obětí? Zřejmě ano!

Kolik lidí je v současné chvíli obětí stalkingu, to odborníci jen odhadují. V anketě Centrálního institutu pro duševní zdraví v německém Mannheimu hlasovalo 12% lidí pro možnost, že byli nejméně jednou ze život delší dobu pronásledováni. Němečtí odborníci to přičítají problémům čím dál širšího soužití s okolím a neustále rostoucímu počtu rozvodů. „Určitou souvislost bychom asi při troše snahy našli. Stalking totiž může být jak příčinou, tak i jedním z důsledků rozvodu. Slídící muž či žena dokáží dříve či později (spíše však dříve) partnera natolik znechutit, že rozchod či rozvod začne vnímat jako vysvobození. Často však, bohužel, jen zdánlivé – stalker ve svém jednání pokračuje. Jsou však i jedinci, které ke stalkingu vyprovokuje až rozchod či rozvod, s nímž se nedokáží vyrovnat. Jejich ego, zpravidla nejisté, je hluboce zasaženo a marně zápolí se směsicí pocitu zmaru, zrady, smutku a zloby,“ říká psycholog Petr Šmolka. Markéta Vitoušová z Bílého kruhu bezpečí ovšem přímou souvislost stalkingu s vyšším počtem rozvodů a rozchodů nepotvrzuje.

Braňte se! Víme jak!

Důležité je odlišit, jedná-li se o „bombardování“ esemeskami či e-maily s výzvou k návratu z pozice zhrzeného milence nebo jde skutečně o stalking. Byť si neumíme přiznat, že jsme oběťmi domácího násilí, u stalkingu to dokážeme! Většinou jsme schopny vyhledat odbornou pomoc, často se i svěříme někomu z blízkého okolí. V čem je tedy problém? Stalkeři jsou často velmi vynalézaví, řada z nás se ze soucitu či zvědavosti nechá zlákat k telefonickému rozhoru či setkání, k němuž by nikdy nemělo dojít! Stačí, abyste jednou přistoupila na „pojď, promluvíme si spolu“ a už nikdy dotyčnému nevysvětlíte, že s ním nadále nechcete mít nic společného, že jste prostě selhala. Ideální je pronásledovatele úplně ignorovat, nebavit se po dobrém, ani po zlém. Liší se také reakce policie, pokud se na ni se svým problémem obrátíte. Podle současné platné legislativy řeší případy jenom v rámci civilního soudu, kde je možné podat žalobu na ochranu osobnosti a výsledek není zaručený. I když dojde k trestnímu řízení, stalker je obvykle potrestán jen veřejně prospěšnými pracemi a podobně. Byť to zní děsivě, větší šanci uspět máte, pokud u vás došlo k napadení či poškození majetku. „Neexistuje jednotný návod, jak v případě stalkingu postupovat, záleží vždycky na konkrétním případu. Každopádně možnosti obrany jsou dvě: privátní a institucionální. Za prvé je nezbytné absolutně přerušit osobní kontakty s pronásledovatelem (neodpovídat na telefonáty, nereagovat na sms, nescházet se), vyhýbat se místům možnému setkání, snažit se projevy pronásledování evidovat a zdokumentovat, informovat své blízké okolí o pronásledování a vyhledat pomoc. Odbornou pomoc můžete vyhledat v poradnách Bílého kruhu bezpečí, v organizaci pro pomoc obětem trestných činů,“ radí Markéta Vitoušová. Právě Bílý kruh bezpečí společně s ministryní pro lidská práva Džamilou Stehlíkovou a rodinou Michaely Maličké usilují o to, aby byl staling kvalifikován jako trestný čin. Než bude nová právní úprava na světě a stalkingu se začne věnovat policie a týmy specialistů, buďte ostražitá! I když zavražděním končí jen minimum případů (tím se pochopitelně utěšovat nelze), s oznámením policii a všem, kteří vám mohou pomoci, byste neměla váhat už z toho důvodu: oběti stalkingu nesnesitelně trpí a pocit, že jsou neustále „v hledáčku“, má negativní dopad na jejich duševní zdraví! Výzkumy, které má k dispozici Bílý kruh bezpečí potvrzují, že oběti stalkingu trpí posttraumatickou stresovou poruchou na stupni odpovídajícím přežití letecké katastrofy! Jak ukázala už jednou zmíněná německá studie z roku 2004, většinou samotný zájem policie o stalkera způsobí, že „zchladne“ a oběť přestane obtěžovat. Sečteno podtrženo: Raději planý poplach než přehlížení situace, které nakonec může skončit tragédií.

 

 

Jak se bránit stalkingu?

PhDr. Petr Šmolka

* Vybírejte pečlivě! Pokud si vyberete partnera přiměřeně emočně stabilního, neovanutého ani nadměrnou ješitností, ani zvýšenou agresivitou, majícího navíc i poměrně široký záběr zájmů a okruh přátel, pak unese bez patologických projevů i váš případné rozchod (proč se ale na druhou stranu s takovým partnerem vlastně vůbec rozcházet!?).
* Buďte dostatečně transparentní! Svá tvrzení formulujte jasně a jednoznačně, nedávejte prostor pro plané naděje, zapomeňte na to, že čeština zná i podmiňovací způsob. To vše by totiž labilní partner vnímal jako provokující naději.
* Vyhledejte vnější pomoc! Opravdu není třeba čekat na samostatnou právní normu. Byť už se „zákon proti stalkingu“ chystá. Oběť stalkingu se může dovolat ochrany i dle stávajících právních norem. Pravda, někdy je třeba zlomit netečnost těch, kdož by měli „konat“.

Další informace:
Ludmila Čírtková: Forenzní psychologie. Vydalo nakl. Aleš Čeněk, Plzeň

 

 

„Proboha, ať už mi dá pokoj!“

Chystají se tvrdší postihy za pronásledování pomocí e-mailů nebo zpráv SMS

MF Dnes, Praha, 23.10.2007 - Lidé v okolí si často vůbec ničeho nevšimnou, ale ten, koho se to týká, zažívá psychický teror. Násilník oběť bombarduje maily a esemeskami, je jí neustále v patách, nenechá ji v klidu ani den.

Případů takového nebezpečného pronásledování, takzvaného stalkingu, v Česku přibylo. A nikdy není jasné, zda to neskončí fyzickým útokem. Jako v nedávném případě zavražděné třiatřicetileté ženy z Prahy. Rok a půl ji pronásledoval bývalý kolega. I když se několikrát obrátila na policii, nezachránilo ji to. Letos v červenci ji ubil.

Ministerstvo spravedlnosti a odborníci, kteří pomáhají obětem zločinů, se shodují, že je potřeba zakročit. Neshodnou se však v tom, jakým způsobem to udělat. Podle ministerstva obětem stalkingu pomůže nový trestní řád, který začne platit patrně od roku 2010. „Soudce bude moci zakázat násilníkovi kontaktovat oběť nebo se k ní přiblížit v rámci předběžných opatření,“ říká mluvčí resortu Zuzana Kuncová. Bylo by to tedy ještě před vynesením konečného rozsudku.

Lidé z organizace Bílý kruh bezpečí však namítají, že stalking by měl být prohlášen za trestný čin. „Pronásledování se týká až deseti procent lidí a ve dvou procentech z toho dojde k vraždě. Pokud to nebude trestný čin, nejsou oběti chráněny,“ uvádí prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová.

Autor: Lucie Frydecká 

 

 

Napřed maily, pak facky

Psycholožka: Nejčastěji je pronásledovatelem bývalý partner

MF Dnes, Praha, 23.10.2007 - Zabránit všem tragédiím se nedá, ale to není podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové argument proti zákonu, který by měl chránit před nebezpečným pronásledováním. Je známa totiž řada případů, kdy pronásledování skončilo tragicky.

* Co vlastně znamená slovo „stalking“, kterým se ve světě označuje pronásledování?

Pochází z anglické lovecké terminologie a znamená uštvat kořist. Přesně tak stalkeři ke své oběti přistupují. Narušují jí soukromí a ubližují fyzicky.

* Kdo nejčastěji pronásleduje? Třeba odmítnutý nápadník?

V padesáti procentech případů je to bývalý partner. Ale může to být také kolega, soused nebo třeba obdivovatel celebrit. Podle statistik se v případech, kdy došlo k pronásledování, vyskytovalo předtím ve čtyřiceti až osmdesáti procentech také domácí násilí. Zatím však neumíme odhadnout, kdy přesně se domácí násilí překlopí do pronásledování. Každopádně je to rizikový faktor.

* Jak pronásledování vypadá?

Zpočátku jde zejména o telefonování, mailování, zasílání SMS zpráv, postávání v blízkosti oběti. To obvykle graduje až k fyzickému násilí. Nejdříve se projevuje poškozováním a ničením věcí, které jsou ve vlastnictví oběti. Časté jsou také útoky proti zvířecím mazlíčkům. Nakonec pronásledovatel fyzicky napadá i oběť či její blízké.

* Vybavujete si nějaký případ?

Ano, násilník vzal auto a najel jím do zahrady, kde seděla jeho oběť s dětmi a svými rodiči.

* Kdy by se oběť měla obrátit na policii?

Určitě v momentě, kdy začne mít intenzivní strach. To je vážný signál, že situace není normální. Pokud dochází ke stalkingu třeba na pracovišti, stačí občas, aby zasáhl zaměstnavatel. Násilníkovi někdy nedochází, že oběť může mít strach, a když s ním promluví autorita, nechá toho.

* Jsou známy i případy žen, které pronásledují muže?

Většina obětí stalkingu jsou ženy. Pronásledovatelky řadíme převážně do kategorie „nekompetentní nápadník“. To znamená, že si žena na základě letmého kontaktu vybájí vztah a pak třeba vidí v televizi reklamu na bydlení a sděluje to vyhlédnutému muži. Toho to sice obtěžuje, ale fyzické napadení tady nehrozí.

Autor: LUCIE FRYDECKÁ

 

Varuji tě, přestaň s tím!

- přečtěte si článek J.X. Doležala v časopise Reflex 06/2009 (vyšlo 4.2. 2009)

 

Co se stalkerem?

- přečtěte si článek J.X. Doležala v časopise Reflex 11/2009 (vyšlo 11.3. 2009)

Představenstvo z.s. Bílý kruh bezpečí uděluje souhlas k užití a šíření materiálů umístěných na této stránce ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, za podmínek, že kopie budou využívány pouze k nekomerčním informačním účelům, dílo nebude nijak upravováno ani měněno, grafické prvky tvořící součást díla (grafy a tabulky) nebudou rozmnožovány a šířeny odděleně od souvisejícího textu a naopak. Na každé takto pořízené kopii tohoto díla bude viditelně uveden text: "Copyright Bílý kruh bezpečí, z.s."

Schváleno představenstvem Bílého kruhu bezpečí, z.s. dne 21.4.2009

© Bílý kruh bezpečí, z.s. / www.bkb.cz

stránky vytvořilo Networm Studio