Tisková zpráva - „Šikana jako etický, psychologický a pedagogický problém“

V Praze se 19. března 2009 uskutečnila celostátní konference „Šikana jako etický, psychologický a pedagogický problém“. Uspořádaly ji tři organizace, Etické fórum České republiky, Bílý kruh bezpečí a Psychologický ústav Akademie věd ČR, které jsou zárukou propojení akademického a praktického přístupu k řešení problému. Konferenci finančně podpořil Středočeský kraj a těšila se zájmu více než 120 odborníků a pedagogů z celé ČR.

Na konferenci, jejímž cílem bylo prohloubit a sdílet nejlepší mezioborovou spolupráci v prevenci a eliminaci šikany, zaznělo 33 referátů z oblasti výzkumu, teorie, prevence, etické výchovy ilustrovaných bohatou kazuistikou. K hlavním řečníkům patřili Prof. PhDr. Pavel Říčan,a PaeDr. Michal Kolář.

M. Kolář se soustředil na dvě závažné otázky, diagnostiku a léčbu šikanování. Často je problém, jak rozlišit v praxi škádlení od šikanování a v této souvislosti je rizikem nepřipravenost odborníků prvního kontaktu, kteří mohou selhat hned na počátku. Přiblížil a vysoce ocenil účinnost Hradeckého školního programu proti šikanování, který srovnal s nejúspěšnějším programem na světě, jakým je program norského profesora Dana Olweuse.
Vysokou úroveň „české školy“ výzkumu šikany a zvláště praktické aplikace poznatků potvrdili P. Říčan, společně s Pavlínou Janošovou, z Psychologického ústavu Akademie věd ČR. Zveřejnili nové pohledy na šikanu jako na specifické socializační procesy, obrátili pozornost na podceňované a málo zkoumané protagonisty šikany, jakými jsou zastánci obětí, popsali šikanu mezi dívkami, která mívá zpravidla formu tzv. vztahové agrese, kterou lze chápat jako specifické vyhrocení vztahu mezi potenciálními sokyněmi, zatímco u chlapců převažuje „boj o moc“. V centru pozornosti odborníků je i to, jak šikanu chápou a posuzují samotné děti. „Analyzujeme výrazy a pojmy, jež mají děti k dispozici při hodnocení aktérů šikany a zastánců, kteří před nimi děti chrání“, uvedl Pavel Říčan.

Zajímavé kazuistiky prezentovali mezi jinými:

Miroslava Adamík Šimegová, Pedagogická fakulta Trnavské Univerzity, z pohledu školního psychologa na základní škole.
Ivo Hurdálek, SZZ II Brno, p.o. se zaměřil na otázku identifikace s útočníkem jako obranný úmysl u osob, které zažily šikanu. Lidé, kteří zažili kombinaci šikany od jiných dětí a zvýšené agresivity rodiče k dítěti se někdy potýkají i po letech se silnými pocity strachu z hanby a s pocity až vražedného vzteku. Mohou mít následně do dospělosti trvající sklon k pocitu hanby a k strachu z hanby, ty pak mohou vědomě obranně zpracovávat, mimo jiné obrannými úmysly založenými na identifikaci s útočníkem.
Pavel Vacek, Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové
V referátu Šikana, agresoři, oběti a „bezradní“ učitelé nabídl psychologický pohled na osobnost agresora a oběti šikany v souvislosti s možnostmi učitelů šikanování diagnostikovat a následně řešit.
Kateřina Skalická a Hana Bauerová, ZŠ a MŠ J. Seiferta Praha 3
Prezentovaly monitoring šikany na II. stupni ve stádiu dokonané šikany, kdy třídní kolektiv dlouhodobě týral spolužáka. Následovaly zjištění skutkové podstaty, okamžitá intervence a kroky vedoucí ke zklidnění třídního klimatu (práce s třídním kolektivem, péče o oběť, spolupráce s učiteli, rodiči a s odborníky).
Jaroslava Schlegelová, Gymnázium Elišky Krásnohorské v Praze-Michli, HTF UK
Příběh kvarty, aneb Jak léčit otravu studentů víceletého gymnázia, sledujoval čtyři roky života jednoho třídního kolektivu na nižším gymnáziu. Zamýšlel se nad postupně se prohlubující patologií vztahů uvnitř skupiny, nad uplatněnými „léčebnými“ postupy; sleduje dílčí úspěchy i prohry protagonistů z řad studentů, učitelů i dalších odborníků mimo školu. V závěru nabídl hypotézu vysvětlující příčiny optimistického vyústění příběhu.

V oblasti výzkumu na konferenci zazněly referáty např.:

Výzkumné šetření vybraných postojů, znalostí a dovedností pedagogických pracovníků. Cílem bylo posoudit úroveň těchto kompetencí u učitelů a vychovatelů v závislosti na jejich vzdělání, délce praxe a dalších proměnných. Výsledkem jsou významné postřehy a poznatky, které mohou přispět k současné diskusi o profesní přípravě pedagogických pracovníků a o jejich skutečných potřebách v rámci celoživotního vzdělávání
Michal Zvírotský, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Výzkum zaměřený na šikanování, k němuž dochází v rámci třídního kolektivu. Zjišťuje, jakému množství obětí bylo v daném školním roce pomoženo, jak byla tato pomoc efektivní a jak jsou oběti a svědci šikanování se vztahy v třídním kolektivu spokojeni.
Pavel Letý, Pedagogicko-psychologická poradna Nový Jičín

Z projektů prezentovaných na konferenci uvádíme například:

Šikana v dívčím světě
Jaký věk je nejkritičtější ve výskytu dívčí šikany, jaké formy šikany dívky nejčastěji využívají, od koho očekávali pomoc pro řešení jejich situace apod.
Elena Jirková, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Peer-programy v prevenci a řešení případů šikany: projekt CHIPS
Jedná se o 2letý projekt, jehož nositelem bylo Sdružení linka bezpečí a Vzdělávací institut ochrany dětí. Žáci se naučili řešit problémy vlastními silami za pomoci a supervize ze strany pedagogů.
Alena Plšková, Vedoucí projektu CHIPS

Může se stát etika, etická výchova, prevencí agrese, násilí, šikany na školách?
Nejčastější příčinou agresivního chování (násilí, šikany) dětí a mladistvých na straně obětí i agresorů je strach. V části programu je možnost zaměřit svou pozornost právě na usměrňování této emoce. Působení pedagoga spočívá nejen v práci s celým kolektivem třídy, důraz na pozitivní, výchovné společenství atd., ale i v práci s jednotlivcem.
Marie Nováková, EF ČR, PRAK, YMCA,
prevence sociálně patologických jevů, prevence kriminality

Chceme-li lepší svět, používejme lepší slova
S využitím zkušeností z celoškolních projektů realizovaných na ZŠ Vrchlického v Liberci v letech 2003 – 2008 vyplynula naděje na závěr: nenajde-li se jednoho dne v žákovském kolektivu nikdo, kdo by měl potřebu někoho ponižovat a ubližovat mu, zmizí automaticky ze tříd i šikana.
Dája Spalková, Vedoucí projektů „Pojďme spolu pomáhat“ a „Postavme se šikaně“

O šikaně se raději nemluví
Příspěvek pojednával o komunikování fenoménu šikany ve společnosti, které je stále problematické, o zkušenostech s komunikováním tématu šikanování ve společnosti, o aktivitách projektu Minimalizace šikany v oblasti osvěty a podpory systémového řešení tohoto problému.
Jana Udatná, AISIS Kladno, o.s., manažerka projektu Minimalizace šikany

Analýza prezentace šikany v médiích
Příspěvek se věnuje otázkám prezentace šikany v médiích.
• Specifika šikanování v různém prostředí.
• Jak média definují šikanu.
• Jaký je vliv médií na šikanu.
Jana Zapletalová, Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR

Závěrem citujeme (alespoň zkráceně) názor klasika prof. Zdeňka Matějčka (Šikana ve škole aneb Jak to vidím já in Výbor z díla, Karolinum, 2005): „Co tedy dělat? Předně, agresi vůči slabšímu jedinci je třeba zastavit. Ubližovat se prostě nesmí! To musí být jasné ve třídě, v rodině, na veřejnosti – obecně! To patří k dobrým mravům. .. Slabšímu pomáháme a bereme ho pod ochranu. Ubližovat slabšímu je zbabělost – zastat se slabšího je statečnost! .. Na jedné straně kultivujeme solidaritu dětí ve třídě, na druhé straně se snažíme konkrétnímu ohroženému dítěti (nebo už oběti) vysloveně pomáhat k navázání přátelských vztahů s některým se zdatným a dostatečně sebejistým dítětem…U potencionálních nebo skutečných obětí šikany propaguji posilování mužské identity cvičením tělesné síly, překonáváním sama sebe v silových rekordech, pokud možno ve společných cvičeních s otcem. Dnes bych k tomu přidal s daleko větším důrazem „otužování“ takového dítěte už v mateřské škole přátelským kontaktem s druhými dětmi. “

Za správnost:
Mgr. Petra Vitoušová, Bílý kruh bezpečí
Mgr. Lenka Philippová, koordinátorka konference – mobil 777 928 801 (volejte v případě dotazů)

V Praze dne 19.3.2009