• Kriminalitu zastavit nedokážeme.


  • Pomáhat jejím obětem však umíme,

  • již 30 let!

Zločin z pohledu obětí

U příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách přinášíme shrnutí získaných aktuálních poznatků z průzkumu Bílého kruhu bezpečí

Bílý kruh bezpečí v těchto dnech ukončil průzkum zaměřený na zvláště zranitelné oběti (dále ZZO). Cílem bylo zjistit subjektivní prožívání viktimizace a potřeby obětí. Na průzkumu participovalo celkem 10 žen - obětí, které volnou formou odpovídaly na 22 otázek. Obrazy viktimizace byly reprezentovány znásilněním (tři oběti), týráním (tři oběti) a vraždou či pokusem o ni (tři oběti/ jedna nepřímá oběť, svědkyně vraždy a pozůstalá). Časový odstup od činu se pohyboval v intervalu od 11 měsíců do 5 let. Podrobnější výsledky budeme publikovat ve Zpravodaji BKB a na těchto webových stránkách.

  1. Na trestný čin se nedá zapomenout.

Všech 10 obětí potvrdilo, že si na události viktimizace stále živě vzpomínají. Jejich vzpomínky jsou ovšem výrazně prožitkové. Jsou v nich zachycené určité detaily a momenty, které jsou zacentrovány na kontakt a prožívání újmy způsobené pachatelem. K tomu ilustrace ze získaných odpovědí v autentickém znění.

  • Smích při stříhání mých vlasů, skřípání nůžek. Velmi výrazný pro mě zápach, kterým byl cítit muž, co na mě klečel, byl to zatuchlý hospodský zápach s potem. Občas tento zápach cítím ve větším davu lidí a stále mě to paralyzuje.  

  • Pamatuju si úplně všechno, jak mě bil, kopal, jak přijela policie, jak mi bylo čím dál hůř, přijela záchranka, co říkali v nemocnici, že je to vážné, že to asi nepřežiju a jak jsem letěla vrtulníkem, tvář záchranáře, jak mě vezli ze střechy hned na sál. Všechno, než mě uspali.

  • Pamatuji si stále živě úplně celý průběh oné události a dokázala bych ji znovu popsat. Slova, skutky, pohyby, oblečení, výrazy tváří, strach a děs ve tváři mé dcery a ďábelský výraz v obličeji pachatele, křik, moje pocity. Byla to hrůza, která se mi navždy vtiskla do paměti. A nikdy ji už nedokážu vymazat.

 

  1. Primární viktimizace je boj o přežití 

Při setkání s pachatelem prožívaly oběti šok a také mobilizaci sebezáchovných mechanismů. Primární viktimizace z pohledu obětí byla především bojem o přežití. Oběti k tomu používají různé mentální strategie závislé na jejich osobnosti a okolnostech viktimizace. K tomu ilustrace autentických odpovědí obětí na otázku: „Na co jste při trestném činu myslel/a?“     

  • Nejprve jsem se snažila najít řešení, abych se ubránila a utekla, poté když už to bylo marné, promítala jsem si v hlavě lidi, které mám ráda. Myslela jsem na to, že už je možná nikdy neuvidím.

  • Modlila jsem se, abych to přežila a on konečně už odešel.

  • Na rodiče, že jsem je zklamala a že jim ublížím. Také jsem myslela na to, jak se ze situace dostat. Snažila jsem se pochopit pachatele.

  • Na to, že umřu, že už neuvidím maminku a tatínka.

 

  1. Sekundární viktimizace bolí.

O tom, jaké psychické následky si oběť odnese ze setkání s pachatelem, se rozhoduje i v době po činu. Aktuální výzkum Bílého kruhu bezpečí se zajímal o obrazy sekundární viktimizace, tedy o její podoby. Potvrdilo se, že i u zvlášť zranitelných obětí není sekundární viktimizace v ČR žádnou výjimkou. Většina z deseti do výzkumu zapojených obětí totiž referovala o zážitcích druhotného zraňování. V roli aktérů či původců sekundární viktimizace figurovali na prvním místě zdravotníci, konkrétně lékaři.  V těsném závěsu následovali znalci psychiatři a psychologové. Negativní pocity měly některé oběti také z jednání policistů z „první linie“ anebo z jednání orgánů činných v trestním řízení.

  • Lékař byl nepříjemný a arogantní. Po upozornění mých potíží v krku mi řekl, že to nic není a na ORL mě neposlal. Pomohl mi jiný skvělý doktor na pohotovosti ve Vinohradské nemocnici.

  • Od psychologa, který zkoumal mou věrohodnost, jsem odcházela úplně vyčerpaná. Bylo to velmi dlouhé vyšetření. Musela jsem hodně mluvit o přepadení a mluvit i o intimních věcech, o kterých já nemluvím téměř s nikým.

  • Od psychologa s dobrým pocitem. Od psychiatra úplně rozhozená, neschopná, hloupá a bylo mi do pláče. Psychiatr mi dal test o 624 otázkách, byl nepříjemný, pořád se ptal „vy to ještě nemáte“?.

  • Policie nejednala dostatečně citlivě, měla jsem pocit, že mi nevěří a věc bagatelizují.

  • Vzhledem k tomu, že jsem byla dlouhodobě v pracovní neschopnosti, tak mi nebyla prodloužena pracovní smlouva. Dále byl trestný čin medializován, zveřejněn dům, kde se čin odehrál, to se nelíbilo majiteli, a tak jsem přišla i o bydlení.

 

  1. Čas trauma neléčí, pomáhá podpora nejbližších a odborná pomoc

Samotný časový odstup od činu nemá žádné hojivé účinky. Důležité je, co se v čase, plynoucím po činu, děje. Všechny oběti sdílí názor, že pro překonání následků traumatizace je klíčová podpora ze strany rodiny a okolí oběti. K tomu následující ilustrace: Měly jsme obě noční můry, nebo jsme nespaly vůbec. Trpěla jsem nechutenstvím. V krátké době jsem hodně zhubla. Po několika dnech, jsem se svěřila rodině. Nemluvilo se mi snadno, ale mluvením o tom mi postupně opadla tíha, která mně celou dobu tlačila na hrudi.

Hned na druhém místě zmiňují oběti cílenou odbornou pomoc. Zranitelné oběti oceňují policejní psychology, kteří je nasměrovali na Bílý kruh bezpečí.

Závěr

Běžně předpokládáme, že si každý dovede představit, co oběť trestného činu zažívá. Ve skutečnosti tomu tak není. Často zapomínáme i na základní poučku, že viktimizace je proces v čase, který trestným činem sice začíná, ale zdaleka nekončí. Některé osudy zvlášť zranitelných obětí skutečně ukazují, že je role oběti provází na cestě životem po dlouhou dobu.

Petra Vitoušová, Bílý kruh bezpečí

 

Představenstvo z.s. Bílý kruh bezpečí uděluje souhlas k užití a šíření materiálů umístěných na této stránce ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, za podmínek, že kopie budou využívány pouze k nekomerčním informačním účelům, dílo nebude nijak upravováno ani měněno, grafické prvky tvořící součást díla (grafy a tabulky) nebudou rozmnožovány a šířeny odděleně od souvisejícího textu a naopak. Na každé takto pořízené kopii tohoto díla bude viditelně uveden text: "Copyright Bílý kruh bezpečí, z.s."

Schváleno představenstvem Bílého kruhu bezpečí, z.s. dne 21.4.2009